F-15
McDonnell Douglas F-15 Eagle
F-15 Eagle | |
F-15C USAF (86-0175/LN) na letišti v britském Fairfordu v roce 2006 |
|
Určení | stíhací letoun pro vybojování vzdušné nadvlády |
---|---|
Výrobce | Boeing (dříve McDonnell Douglas) |
První let | 27. červenec 1972 |
Zařazen | 9. leden 1976 |
Hlavní uživatel | USAF Izrael Japonsko Jižní Korea Saudská Arábie |
Cena za kus | 29,9 mil. US$ v roce 1998 |
Varianty | F-15E Strike Eagle F-15 SMTD |
F-15 Eagle vyráběný firmou Boeing (dříve McDonnell Douglas) je americký stíhací letoun určený k vybojování a udržení vzdušné nadvlády.
Historie
Práce na nástupci F-4 Phantom II, pracovně pojmenovaném FX (fighter experimental), začaly už v roce 1960. USAF tehdy vydalo směrnici, podle které mohly firmy přicházet se svými návrhy. V roce 1965 si USAF vyžádalo stavbu modelů v plné velikosti. O dva měsíce později USAF vydalo požadavky na Taktický podpůrný letoun (TSA-Tactical Support Aircraft). Od roku 1966 až do podzimu 1967 byly práce na FX minimální. V roce 1967 vydalo USAF pod vlivem MiG-25 nové požadavky, změnu ze TSA na pouhý stíhač. Tím byly firmy McDonnell Douglas a General Dynamics odměněny za své šestiměsíční úsilí. USAF vyžadovalo rychlost Mach 1,5 až 3,0. General Dynamics nabídlo stroj s měnitelnou geometrií křídla i s křídlem pevným, McDonnell Douglas doporučil pevné křídlo, dva motory a jednoho pilota. Vzápětí byly uvolněny finance na vývoj. Soutěže se chtělo účastnit mnoho firem, ale o tři měsíce později byly ve hře už jenom McDonnell Douglas, Fairchild a North American. FX byl přejmenován na F-15. US Navy prosazovalo, aby byla místo F-15 přijata upravená verze F-14, ale nestalo se tak. Roku 1969 byl vybrán McDonnell Douglas.
V červnu 1972 se konal slavnostní Roll-out první F-15. Poté byl prototyp převezen na základnu Edwards AFB, kde byl připravován na první let. V 27. července 1972 se první F-15 vznesla k nebi.
Bylo také uvažováno o námořní verzi F-15; proto byl zesílen trup, aby tato mohla nést střely AIM-54 Phoenix. Nicméně námořní varianta byla přes své kvality (mohla startovat bez pomoci katapultu) odmítnuta z finančních důvodů.
Nakonec se F-15 ukázala být příliš drahá i pro letectvo, takže byla doplněna trochu horší, ale zato mnohoúčelovější F-16. Nicméně, je velmi úspěšná, takže bylo postaveno asi 11 verzí F-15 a stále vznikají další.
Verze
F-15A
Streak Eagle byla zalétána 27. června 1972, čímž vzniklo jedno z nejúspěšnějších letadel a programů v historii USAF. Po tříměsíčním bezproblémovém testovém a vývojovém období bylo 14. listopadu 1974 dodáno USAF první letadlo. V roce 1976 byl dodán první Eagle bojové letce, a to 1. Taktické na Langley AFB, Virginia. Před příchodem verze C bylo postaveno 360 kusů F-15A. Po dvaceti letech služby byly F-15A přemístěny k jednotkám národní gardy – AFRES ve státech Oregon, Missouri, Georgia, Louisiana, Havaj a Massachusetts.
F-15B
Dvoumístná cvičná verze F-15A (předtím nazývaná TF-15A) byla zalétána v červnu 1973. První stroj byl doručen k útvaru v listopadu 1974, a to na 58. cvičnou letku na Luke AFB, Arizona, kde se piloti seznamovali s F-15. F-15B je dvoumístná, piloti sedí v tandemu. V původní F-15A se počítalo s druhým místem v kokpitu, takže pro konverzi na dvoumístný stroj bylo nutno jen trochu upravit bublinový překryt kabiny a elektroniku posunout dozadu, čímž se poněkud zmenšilo množství neseného paliva. Zadní sedadlo F-15B není vybaveno ovladači zbraňových systémů, proto „béčka“ často létají s prázdným zadním sedadlem.
F-15C
F-15C je vylepšená verze původního F-15A. Bylo přidáno množství neseného paliva, byla vylepšena avionika a zvýšena maximální vzletová váha. Jednosedadlové F-15C přicházely k jednotkám od roku 1979. Celkem bylo přidáno 900 kg paliva, možnost nést FAST packy. Venkovní rozdíly mezi verzemi A a C jsou tak malé, že téměř nejdou rozeznat. Jediné, co odlišuje "Céčka" od "Áček" je sériové číslo stroje. Všechny F-15A mají ocasní sériové šíslo začínající 73- až 77-, F-15C mají sériové ocasní číslo začíající 78- až 86-. F-15C je primární stíhačka pro vzdušnou nadvládu, která bude nahrazena až stroji F-22A Raptor. U jednotek USAF je asi 300 F-15C.
F-15E Strike Eagle
Přestože původní F-15 byla ryze stíhačka pro vzdušné souboje (oficiální heslo USAF "Not a pound for air-to-ground", tj. ani libra váhy pro protizemní výzbroj"), v F-15 byl rozpoznán potenciál pro útoky na pozemní cíle. Proto postavil McDonnell Douglas na vlastní náklady verzi E, ve které bylo za sedadlo pilota přidáno místo zbraňového operátora. To vytvořilo z F-15 bombardér pro hloubkové nálety, který McDonnell Douglas nabídl USAF. F-15E je schopná provádět nálety za jekéhokoli počasí a doby. Je schopná provádět všechny druhy útoků: nálet, strategický útok, OCA a DCA. Strike Eagly jsou vybavené navigačním a zaměřovacím systémem LANTIRN. Přestože je F-15E koncipován k útokům na pozemní cíle, zůstaly mu manévrovací schopnosti F-15C, takže se dá použít i ke vzdušnému boji. V soutěži pořádané USAF zvítězila F-15E nad F-16XL firmy General Dynamics.
F-15I
Izraelská verze vycházející z bitevní verze F-15E. Je bez některých amerických systémů, na které se vztahuje embargo (např. systémy ECM), ale Izraelci je nahradili vlastními (např. zbraně, přilbový zaměřovač pro oba členy posádky, systémy elektronického boje), které jsou podle všeho lepší než původní americké.
F-15J Peace Eagle
Verze F-15 pro Japonsko. Po druhé světové válce byla Japonsku povolena armáda pouze pro obranné účely. Kvůli tomu bylo v této verzi odebráno zařízení pro elektronický boj, výstražné radarové systémy a zařízení umožující shoz nukleární munice. JASDF odebraly celkem 223 kusů F-15J.
F-15S Peace Sun IX
Verze pro Saúdskou Arábii vycházející z draku F-15E. Saúdská Arábie si vyžádala zjednodušení avioniky a odebrání částí draku tak, aby se ocitl přibližně na úrovni F-15A/C. Celkem bylo odebráno 72 kusů.
F-15F
Jednomístná projektovaná/zvažovaná verze F-15E s radarem AESA určená k vybojování vzdušné nadvlády a k doplnění F-22A.
F-15 C/D: Design a výkony
F-15 je postavená tak, aby se co nejsnáze udržovala. Proto 53 m² jejího povrchu tvoří přístupové panely a dveře. F-15 je převážně z titanu. Má vynikající aerodynamiku, jediné, co narušuje jinak aerodynamicky čistý rám, je bublinový překryt kabiny. Až do poloviny křídel se táhnou palivové nádrže. F-15A, Streak Eagle, překonal všechny tehdejší rekordy ve stoupavosti. Ve svíčce dokáže zrychlovat až nad rychlost zvuku – F-15 je první západní letadlo, které toho bylo schopné. Jen pro zajímavost, F-15 vystoupá do 15 km rychleji, než raketa Saturn, která poháněla kosmické lodi Apollo na jejich cestě k Měsíci. Jeden z požadavků USAF na F-15 byl, aby pokud možno ve všech ohledech překonávala dosavadní stíhačky Sovětského svazu. Proto dostala F-15 do vínku skvělou manévrovatelnost. V rychlosti 260 Kias dokázala bez jakýchkoli problémů vymanévrovat svého předchůdce, F-4. Jak by také nemohla, když má skoro dvakrát menší poloměr zatáčky. V jiném testu se zase při rychlosti Mach 0.9, poloměru otáčky 7100 stop (asi 2360 m), přetížení 4G na plný plyn, s plným nákladem zbraní a polovinou paliva ve vnitřních nádržích dokázala vyšplhat o 2164 metrů, což je úctyhodné, vezmeme-li v potaz fakt, že při zatáčce každé letadlo, zvláště pak vojenské, velmi rychle ztrácí rychlost. To vše díky svému skvělému poměru váhy a tahu motorů Pratt & Whittney F-100P200 a svému velmi lehkému trupu z titanu. Díky němu se také dokáže odlepit od země s plným nákladem zbraní v konfiguraci CAP, HVA, AA na pouhých 250 metrech.
Bojové výsledky a srovnání s jinými letadly
Podle USAF má F-15C poměr vítězství:ztráty 95:0.
Izrael vlastní letouny F-15 ve verzízch F-15 A/B, C/D a I. Na těchto verzích dosáhli Izraelci mnoha sestřelů (do dnešního dne asi 56), mimo jiné i tří syrských MiGů-25, k jejichž překonání byla F-15 původně stavěna.
Specifikace (F-15C Eagle)
Technické údaje
- Posádka: 1
- Délka: 19,44 m
- Rozpětí: 13 m
- Výška: 5,6 m
- Nosná plocha: 56,5 m²
- Profil křídla: NACA 64A006.6 u kořene, NACA 64A203 na konci křídla
- Hmotnost (prázdný): 12 700 kg
- Hmotnost (naložen): 20 200 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 30 845 kg
- Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo 229
- Tah pohonné jednotky: 77,62 kN
- Tah s forsáží: 111,2 kN – 220; 129 kN – 229
Výkony
- Maximální rychlost:
- Nízko:1 450 km/h
- Vysoko:2 655 km/h
- Přeletový dolet: 5 600 km s přídavnými nádržemi
- Dostup: 20 200 m
- Stoupavost: 255 m/s
- Plošné zatížení: 358 kg/m²
- Tah/Hmotnost: 1,12 (220), 1,30 (229)
Výzbroj (různé varianty)
- M61 Vulcan ráže 20mm s 940 náboji
- AIM-7 Sparrow
- AIM-9 Sidewinder
- AIM-120 AMRAAM
- ALQ-119(v) - kontejner pro elektronický boj
- Přídavná palivová nádrž o objemu 2273 litrů
- Puma Mk 82 o hmotnosti 227 kg
- Puma Mk 84 o hmotnosti 907 kg
- Vícenásobný závěsník (Multiple Ejector Rack) nesoucí 3 pumy Mk 82 a 2 kusy AIM-9 Sidewinder
- FAST
- Mk-20 Rockye - kazetová/kontejnerová puma s volitelnou submunicí (pěchotní, protitankové miny apod.)
- Taktická nukleární puma o síle 50kT
- GBU-10 Paweway II
- AVQ-26 - sada senzorů
- GBU-12 Paveway II
- CBU-52 - výmetník kuličkových bomb
- AGM-84 Harpoon - radarem naváděná protilodní střela
- Grand slam - protizemní střela odvozená od střely AMG-84 Harpoon
- SUU-20 - výmetník bomb
- GBU-15 - modulárně naváděná klouzavá bomba
- AGM-88 Harm - protiradarová střela
- AGM-65 Maverick - protitanková/protizemní střela, naváděna IČ nebo TV (podle použité verze