Concorde

Aérospatiale-BAC Concorde 101/102 (z lat. concordia, jednota, svornost) je nadzvukový dopravní letoun, který provozovaly British Airways a Air France. Symbolizoval usmíření rivality mezi Velkou Británií a Francií.

Concorde byl po 15letém vývoji zařazen do letové služby a až na neštěstí v roce 2000 nedošlo v 27letém provozu nikdy k větším nehodám nebo problémům. Byl považován za krále vzduchu. Konstrukce byla navržena a postavená firmou Aérospatiale (dnešní EADS) a British Aircraft Corporation (dnes BAE Systems), pohonná jednotka Olympus 593 byla navržena a vyrobena firmou Rolls-Royce (Bristol-Siddley) a SNECMA. Přelet přes Atlantik trval približně 3 až 3,5 hodin, letová výška byla 15 km po startu a postupně stoupala na 18 km.

Historie

 

 

 

 

Startující Concorde

 

 

 

 

Concorde British Airways

Concorde byl vyvinut v 60. letech a v té době vzbudil velký zájem u aerolinií. V roce 1967 i německá Lufthansa objednala tři letadla.

Naproti všem očekáváním a hlavně kvůli ropné krizi na začátku 70. let se komerční nadzvuková letadla ukázala jako nezajímavá, hlavně pro enormní provozní náklady. Všechny objednávky byly stornovány, jen letecké společnosti Air France a British Airways musely Concordy převzít. Na trasách Paríž/Londýn – New York byl dokonce dosažen značný zisk v luxusní přepravě cestujících. Koncem 70. let Concorde létal ve spolupráci s British Airways také na trasách dalších leteckých společností - Singapore Airlines a Braniff International. Jedno letadlo mělo dokonce nápis Singapore Airlines. Celkově byly vyrobeny - 2 prototypy, 2 předsériové modely, 16 sériových letadel. V roce 1979 byla výroba zastavena.

Na začátku své kariéry Concorde létal i do Ria de Janiera a Singapuru, nakonec však létal jen na lince mezi Paříží resp. Londýnem a New Yorkem. Jedním z důvodů byl krátký dolet (6 000 km) a na mnohých letištích nedostal povolení k přistání, protože byl příliš hlučný (startující Concorde byl slyšet ve vzdálenosti 8 km). Z prestižních důvodů Concorde létal chartrové lety i na jiná letiště.

Konec Concordu

 

 

 

 

Let Concordu s letkou Red Arrows

 

 

 

 

Vstupní ústrojí

 

 

 

 

 

 

 

 

Paluba Concordu

Dne 25. července 2000 se Concordu Air France při startu na letišti Charlese de Gaulla v Paříži roztrhla pneumatika. Protrhl ji kovový díl, který odpadl z letounu DC-10 Continental Airlines, který startoval předtím. Kromě této oficiální příčiny všem existuje i verze, že skutečným důvodem roztržení pneumatiky byl špatně sesazený podvozek (chybějící distanční kroužek na hřídeli mezi koly), což způsobilo rozkmitání kol a jejich přehřátí.

Vymrštěné gumové části pneumatiky prorazily elektrický kabel levého podvozku a levou spodní část křídla, které tím bylo zčásti také poškozeno. Kvůli nárazu vznikly v nádržích díry. Vytékající palivo se zapálilo o elektrický kabel v blízkosti pohonné jednotky a postupně se vzňalo v celém levém křídle. Start se už v tomto okamžiku nedal zastavit, letoun byl pro nouzové brždění příliš rychlý. Pilot, alarmovaný palubními přístroji a řidící věží, měl jedinou možnost v pokusu o nouzové přistání. Asi jednu minutu po startu se Concorde zřítil na hotel v městečku Gonesse u Paříže. Všech 109 osob na palubě a čtyři osoby v hotelu přišly o život.

Letecká společnost Air France proto zastavila provoz Concordů a britský letecký úřad stáhl povolení na lety, které byly opět obnoveny až po četných konstrukčních změnách. Britové vyvinuli zesílení nádrží pomocí vložené tkaniny z Kevlarových vláken, a francouzský výrobce pneumatik Michelin vyvinul stabilnější pneumatiky, odolné vůči prasknutí, které se používají i u Airbusu A380. Díky změnám, které stály okolo 100 milionů Euro, se stal Concorde těžší, což zmenšilo jeho šanci na hospodárné využití.

7. listopadu 2001 byla obnovena letecká linka mezi Paríží resp. Londýnem a New Yorkem. Ale kvůli malému zájmu ze strany cestujících, ovlivněného i leteckou krizí v souvislosti s událostmi 11.září 2001, zánikem WTC, kam mnozí cestující dříve směřovali a kvůli novým bezpečnostním nedostatkům, vyhlásily společnosti Air France a British Airways dne 10. dubna 2003, že v průběhu roku 2003 budou letecké linky Concordu zrušeny. Poslední let Concordu společnosti Air-France se uskutečnil 24. června 2003, British Airways ukončil lety Concordu 24. října 2003. Úplně poslední let Concordu s označením G-BOAF se uskutečnil 26. listopadu 2003 pod vedením šéfpilota Mike Bannistera z letiště Heathrow v Londýně do muzea ve Filtonu v Anglii.

Rekordy

Od 15. do 17. srpna 1995 se Concordu podařil nejrychlejší let okolo světa za 31 hodin, 27 minut a 49 sekund. Měřil se přitom celkový čas, od startu v Paříži až po opětovné přistání v Paříži včetně všech mezipřistání. 7. února 1996 Concorde British Airways přeletěl trasu New York – Londýn za 2 hodiny, 52 minut a 59 sekund. Toto je dodnes rekord pro nejrychlejší přelet přes Atlantik v civilním letadle.

Význam pro letecký průmysl

Vývoj Concordu byl umožněn výlučně vysokými státními podporami ze strany Francie a Velké Británie. V běžném provozu Concorde přinášel zisk jen částečně. Kromě rekordních výkonů v nadzvukovém létaní je nejvýznamnějším dosaženým přínosem technologický pokrok v leteckém průmyslu - z vývoje Concordu a Tu-144 těží výrobci letadel dodnes.

Vybavení paluby pro cestující

Maximální kapacita letadla byla 144 osob. Sedadla mohla být uspořádána různě ve čtyřech řadách. Paluba byla vybavena toaletami a dvěma kuchyněmi. Pod přední a zadní častí paluby byl prostor pro zavazadla. Příruční zavazadla na palubě povolena nebyla. British Airways provozoval letoun se 40místnou přední a 50místnou zadní kabinou, ve které obsluhovala šestičlenná posádka. Na palubě existovala jen jedna třída - první, letenky byly přibližně o 20 % dražší naž letenky první třídy v podzvukových letadlech. Velmi stísněný prostor na sezení byl vykompenzován koženými sedadly, vynikající kuchyní, podávanou v porcelánu a samozřejmě se šampaňským.

Letová dráha a letová výška

 

 

 

 

Kabina pilota Concordu

Při letu z Londýna do New Yorku Concorde vyletěl do výšky 8 400 m podzvukovou rychlostí, potom jižně od Bristolu zapnul přídavné spalování - forsáž - a stoupal dál, aby zrychlil na nadzvukovou rychlost, které dosáhl přibližně nad ostrovem Lundy. Takto se mohl vyhnout tomu, aby zvukové vlny a zvukový náraz při překonávaní nadzvukové rychlosti zasáhly pevninu. Concorde zrychlil dál na Mach 1,7, vypnul přídavné spalování a při dosažení výšky 15 000 m dosáhl rychlosti Mach 2, během letu stoupal dál pozvolna až na 17 700 m. To trvalo až do začátku klesání při přistání. Klasická proudová letadla létala pro srovnání ve výškách 12 000 m až 13 500 m.

Kabina pilota a výhled z kabiny

Špičku Concordu tvoří hydraulicky sklápěný zobák se sklopným bočním oknem. Při rychlostech nad 460 km/h byl zobák a ochranný štít úplně vytažen kvůli aerodynamickému odporu. V této pozici měl pilot během letu omezený přední výhled. Ve výškách pod 3 000 metrů při rychlosti okolo 460 km/h byl zobák sklopen o 5°, což zabezpečovalo dobrý přední výhled. Při přistávání byl zobák sklopen o 12° a umožnil tak pilotovi optimální výhled při vysunutém podvozku. Kabina pilota v Concordu leží 11,4 m před předním podvozkem, což znamená, že při odbočení na startovací dráhu je kabina pilota daleko za hraničním trávníkem. Pilot a druhý pilot sedí v kabině vedle sebe, zatímco letový inženýr sedí na otočné židli za druhým pilotem.

Chronologie

 

 

 

 

Přistávající Concorde při posledním letu

 

 

 

 

Výstup z motorů

(*) Paříž - Dakar - Rio de Janeiro a Londýn - Bahrain

Specifikace

 

 

 

 

Pohled na krásné gotické křídlo při posledním letu G-BOAF z Heathrow 23. listopadu 2003

Technické údaje

• Posádka: 9
• Kapacita: 152 pasažérů
• Délka: 61,66 m
• Rozpětí: 25,6 m
• Výška: 11,5 m
• Plocha křídel: 358,28 m²
• Hmotnost (prázdný): 78 700 kg
• Užitečné zatížení: 111 130 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 185 070 kg
• Pohonná jednotka: 4× proudový motor Rolls-Royce/SNECMA Olympus 593 s přídavným spalováním každý o tahu 169 kN (140 kN bez příd. spalování)

Výkony

• Maximální rychlost:2 352 km/h
• Dolet: 7 250 km
• Dostup: 18 300 m
• Tah/Hmotnost: 0,373